Ondra mě už před lety zaujal svou fyzičkou. Stoupali jsme na ukrajinský Topaz. Ze čtyřiceti účastníků si někteří zvolili jiný program, jiní se cestou pokoušeli stopovat náklaďáky, ostatní se sklopenou hlavou a zpoceným čelem trpělivě stoupali ke starému vysílači. Zhruba v půlce kopce jsme potkali Ondru, jak jde dolů. Sešel pod kopec a dal si ho ještě jednou. S úsměvem na tváři.
Ondřej Olšar v současnosti dělá triatlon, což je sport, který možná není široké veřejnosti úplně známý.
Triatlon se skládá ze tří po sobě jdoucích sportů a to v pořadí plavání – kolo – běh. Mezi jednotlivými sporty jsou tzv. depa.
Na Ironman a jeho distance je ještě spoustu času. Dle věku se začíná opravdu od těch nejkratších distancí a s věkem přibývají. Já jsem začínal jako dorostenec, tedy na distancích 0.75 km – 20 km – 5 km. Toto jsou distance pro dorostence a juniory. Ve dvaceti letech následuje vstup do kategorie 20–23 let, která už závodí na olympijských distancích, tedy na tratích 1,5 km – 40 km – 10 km. Dále už se vzdálenosti nemění. Jenomže dále existují tratě polovičního Ironmana (1,9 km – 90 km – 21,1 km) a samotný Ironman (3,8 km – 180 km – 42,2 km). Na tyto typy závodů přechází člověk samovolně a dle trénovanosti či chutě. Dle mého názoru je minimální (optimální) věk začít s polovičním Ironmanem ve 25 letech a více. Jsou to extrémní závody a tělo na to není od přírody stavěné.
Tomuto sportu se aktivně věnuji třetím rokem. K triatlonu mě přivedl kamarád a dřívější sparing partner Jarda Jíra, se kterým jsem se jednou potkal při plaveckých závodech v bazénu v České Lípě. Dělal si ze mě srandu, že určitě neběhám tak, jak jsem mu popisoval, a tak jsme spolu začali trénovat.
Vlastně už při svém prvním silničním triatlonu jsem nezačal špatně, bylo z toho třetí místo v kategorii na Českém poháru, a to i přesto, že jsem dostal minutovou penalizaci. Jinak bych pravděpodobně vyhrál. Prvním a druhým rokem bylo asi největším úspěchem vítězství na MČR a start na evropských pohárech. Jak plyne čas, tak se zvětšuje fyzická vytrvalost a technika v jednotlivých sportech triatlonu a tudíž i vyšší cíle a ambice. Bohužel jsem měl zatím pokaždé smůlu na velkých akcích typu ME. Na evropských pohárech se ale občas zadaří a zatím si nejvíce cením 4. a 5. místa z Bledu (2016, 2015), 5. místa z Kitzbühelu (2016) a 5. místa z Tábora (2015). Samozřejmě i startů na ME (2015, 2016), kde se mi zatím smůla lepí na paty a nepodařilo se mi ještě prorazit. Na základě výsledků ze sezóny 2016 jsem byl nominován na mistrovství světa v Mexiku, to je zatím největší úspěch vůbec! (pozn. red.: Ondra skončil 12.)
Když to vezmu od počátku závodu, tak hned na startu za předčasné odstartování. Poté v depu, pokud nedám své věci tam, kam mám. Potom při náskoku na kolo, když naskočím moc brzo (před čárou). To samé při seskoku z kola do depa, musím seskočit před čárou, označující seskok. Opět v depu, pokud nejsou kolo a helma na svém místě. Občas se dává i za hrubost či nesportovní chování.
To docela chápu, taky jsem to ze začátku nepobíral. Teď je to ale naprosto normální a v pohodě. Většinou je to tak, že v ranních hodinách začíná první trénink, kolem poledne nebo před obědem druhý a odpoledne či navečer poslední. Délka tréninku se liší podle intenzity a zaměření. Někdy trvá jen 30 minut, někdy třeba tři a více hodiny. Kdybych to měl zprůměrovat na den, tak by to bylo tři až šest hodin denně.
Ano. Před školou ráno a po škole či během školy. Na střední to tak po domluvě šlo.
Na Gymnáziu Česká Lípa jsem to zvládal naprosto perfektně a to především díky spolupráci s paní ředitelkou Helenou Paszekovou, která mi velmi ochotně vycházela vstříc. Za chvíli nastupuji na vysokou školu a ještě nevím, jak to všechno bude.
Samozřejmě, že stíhám i jiné sporty. Hlavně tedy mimo triatlonovou sezónu, která bývá zhruba od přelomu května a června a končí většinou v září. Mám strašně rád beach volejbal, nohejbal, ping-pong, turistiku apod.
Závodím především za sebe. Každý ale má svůj klub, pod jehož jménem vystupuje. Já jsem měl štěstí a dostal jsem se do naprosto úžasného klubu, kde všechno funguje, jak má! Při závodech evropského poháru pak závodím pod jménem státu, tedy České republiky.
V každém ročníku se najde někdo kvalitnější a někdo slabší. Myslím, že u nás nikdo extrémně nevyčnívá nad ostatními. S ročníkem nade mnou (kategorie 20–23 let) ještě nemám žádné zkušenosti, zatím jsme se moc nepotkávali na závodech. Nicméně mě to již příští rok čeká.
Rád bych se dostával dál a dál za hranici svých možností a mohl se tak poprat o co nejlepší výsledky. Mluvím spíše o zahraničních závodech. Začít se postupně dostávat do světové špičky a být schopný s nimi závodit na světových pohárech. Můj sen je podívat se na olympijské hry.
Jak kdy. Rád cestuji, jezdím autem. Je to divné, ale asi jsem radši, když jsem někde na soustředění a dřeme. Potom se i víc těším domů na rodinu a péči od mamky, ale je toho více.
Ze škol, kam jsem se hlásil, jsem nakonec zvolil pedagogickou školu v Plzni. Jednak kvůli oboru a hlavně kvůli Triatlonové akademii, která v Plzni je. Je totiž vedená hlavním trenérem české triatlonové asociace, Honzou Řehulou. Doufám, že mi budou vycházet vstříc vzhledem k úspěchům a možné budoucnosti.
Nějak extrémně to nehlídám. Ale díky mému trenérovi mám poměrně velký přehled o základních informacích, co se týče doplňování energie, regeneraci apod. Nicméně ke konci sezóny jsem se dozvěděl, že pojedu na mistrovství světa, z čehož jsem byl a jsem velice nadšený, a rozhodl jsem se, že tam chci něco předvést a s mamkou jsme nasadili lehčí dietu, abych byl lehčí na běhu. Zatím se daří shazovat váhu.
Ano. Pokud máte tu možnost, neseďte doma a poznejte kouzlo sportu a pohybu. Poznáte nová místa, nové lidi a hlavně se sebou budete spokojeni třeba ještě trochu více!
Ondřej Olšar, 19 let, triatlon v oddíle Kerberos, největší úspěchy: 2× mistr ČR (2015, 2016), 2× vítěz celkového pořadí Českého poháru, 2× účast na ME