Tak vše dopadlo podle papírových předpokladů, ačkoliv jsme nesehráli špatný zápas, tak se na konci radovali Finové z jasného výsledku 6:1. Příčiny? Finové nekompromisně trestají všechny chyby, jako právě ty naše špatně pokryté volné údery.
Když se tento soupeř dostane do vedení, jeho sebevědomí na míčku se ještě zvýší, a je to opravdu neskutečně těžké, ne-li nereálné, takový zápas dotahovat.
Do zápasu jsem se dostal až na poslední minuty, tak jsem si aspoň trochu mohl užít perfektní atmosféry, celý zápas mě bolely uši z toho kraválu. Finové používají různé trubky, které jsou možná horší než vuvuzely. Trochu mi u nich chyběl klasický buben, jako měl český kotel, který se vůbec nenechal zahanbit a celý zápas výborně podporoval! V předposledním střídání mě solidně trefil do hlavy Väänänen, tak mám v hlavě pár střepů, holt někdy si ty tvrdé zákroky musím vyžrat i já.
Ještě jsem zapomenul na včerejší návštěvu Hartwall, jako atrakci tam mají měřák tvrdosti střelby, se spoluhráči proběhlo trochu hecování, tak jsem si šel vystřelit, branku jsem však minul a sestřelil jsem nějakému svačícímu chudákovi asi o 15 metrů vedle kus pizzy, to byl signál rychle se sbalit a nedělat naší vlasti další ostudu.
Jak je již tradicí finálového dne, rozdáme si to se Švýcary o třetí místo, které nám zatím není souzeno, tak snad se konečně poštěstí. Nechci vozit druhou bramborovou medaili do České Lípy.