Nebudu to zbytečně prodlužovat, protože ani nemám moc času. Musíme slavit, je totiž co! Podceňovaný tým přežil dvě klinické smrti a v souboji o třetí místo doslova semlel úhlavního nepřítele ze Švýcarska, a to se cení dvojnásob.
Bronzovou medaili už mně a České Lípě nikdo nevezme, je to další z vrcholů mé kariéry, jsem rád, že jsem došel až sem. Pro ty, kdo čtete tyto řádky (hlavně mým svěřencům a obecně mladým sportovcům): nedá se popsat to, co zažíváte při takových okamžicích, hrát před plnou arénou za národní tým. Tu náročnou cestu stojí za to ujít a poté si to pořádně užít.
Díky za spousty přání, bylo jich opravdu moc a obrovsky si toho vážím. Komu jsem nestačil odpovědět, určitě odpovím.
Díky za podporu!