Českolipsko-pražská kapela MANU: je na české hudební scéně ojedinělým uskupením. Nechrlí kvanta desek a netlačí se za každou cenu do komerční sféry show-businessu, ale svými tématy, které pozorně zpracovává ve svých písních, vždy zaujme. A to nejen textem, ale i precizními videoklipy. Aby možná potěšila fanoušky, kterým se po letech nedaří sehnat jejich prvotní tvorbu, vypustila před několika týdny na YouTube celý svůj vydařený debut Dny roky vteřiny.
Ten i po letech udivuje nejen zařazením anglofonních skladeb nebo sytými houslovými aranžemi, ale hlavně širokou paletou nálad. Přes originalitu prvních písní však kapela už přes 2 roky pilně pracuje na nových skladbách. Nechává mezi nimi adekvátní prostor k naposlouchání, neboť je postupně uveřejňuje s odstupem měsíců. Bez přehánění lze říci, že tak napíná nervy vnímavého posluchače alternativního pop(rock)u až prasknutí.
Mít svůj klíč pro život anebo (poníženě) čekat?
Jenže čas je neúprosný. Divák, který se nabažil poslední loňské klipové ukázky, lační po dalším melodickém, ale i provokativním tématu, jenže musí vydržet a trpělivě čekat. Už skoro zapomněl, že tu byl pohodový a rozverný song Klíč, u kterého se mohl bavit a třeba i hloubat nad receptem pro svůj šťastný život, ale možná mu v hlavě spíše dosud buší nekompromisní „nářez“ v podobě syrové klipové koláže Počkám, která byla svým tématem domácího násilí jasným bodnutím do modelu rodinného soužití současného člověka. MANU: se při jeho vydání na podzim minulého roku jasně vyprofilovali jako band, který chce nekompromisně upozornit na sociální problematiku. Využil při tom i moderní aplikace. Ne nadarmo má tak zatím nejtvrdší song kapely Počkám do dnešního dne více než 4tisíce zhlédnutí.
Aktuální videoklip Kaňka, který kapela vypustila do hudebního éteru v minulém týdnu, překvapuje barevným kontrastem a opět posluchače může strhnout svou zasněnou až zádumčivou atmosférou stejně jako to předloni provedl ještě stále velmi chytlavý Hotel na náměstí. Symboliky si užijeme do sytosti, právě to MANU: odlišuje od ostatních (rádoby) moderních tuzemských kapel. Kamery a režie se ujal Radim Věžník, hlavní produkce Igor Ochepovský, frontwomanka Anna Knauerová, která skladbu spoluprodukovala, si tentokrát naplno užívá svého vizuálního artworku a definitivně potvrzuje své vokální mistrovství v přechodech z melancholických poloh do dramatických pasáží. Píseň má nádhernou gradaci v druhé polovině, kde zazní i líbivé houslové party.
Narušení systému a odraz sebedůvěry současného jedince
S novou písní, která se jako audio objevila na sítích už před 2týdny, přichází opět nový koncept. Text nové písně může hloubavější duše vést k přemýšlení, kde je vlastně jejich role ve světě a jestli jejich počínání má smysl. Přemýšleli jste někdy o sobě v obrysech člověka, který může zkazit věci, i když přitom chce hlavně být sám sebou? Cítit se skvrnou v životech lidí, kteří nás dennodenně obklopují a vyžadují naši poslušnost, jenže, když se vzepřeme, narušíme strukturu, dosavadní systém jistot, tak jsme odhozeni na okraj. Kaňka má definitivně těžkou cestu v životě. Jak Anna trefně zpívá: „cítím se jako kaňka, nechtěná a rozpitá“ Svým obrazem vlastně pokazí harmonickou stránku a naštve své okolí. Má vůbec smysl se objevit na světě, když se na mě všichni zlobí? Ale přesto chce být ve světě! Možná, že jsme svým počínáním přehlíženi, ale nakonec jsme přesto stále vidět.
Jako tahle vynikající hudební formace. Může provokativně narušit hudební struktury a stylovou vyhraněnost, ale není to cesta, jak být právě osobitě viděn?
Směřovat k pestré budoucnosti
Je neuvěřitelné, jak MANU: zcelistvěli svůj hudební výraz a vycizelovali zvuk, aby v nových písních podtrhl emotivní stránku. Počínaje Hotelem…a konče aktuální Kaňkou pronikají do emocí překvapeného posluchače, který možná čekal další zvukové hrátky jako na výše uvedeném prvním albu, místo toho nyní dostává do uší barevné a chytlavé písně, které mají svou vlastní filozofii, melodickou stavbu a nakažlivý vnitřní entuziasmus. Zatímco na debutu se snažili experimentovat a předložit co nejvíce nejrůznějších zvukových ploch, čímž sice šokovali, ale zároveň odváděli pozornost od jádra samotné hudby, ve všech 4 nových písních působí sevřeně, soustředěně, pronikavě atmosféricky.
Tahle nová poloha kapele velice sluší, a pokud se v tomto duchu bude ubírat i další plejáda takhle pestrých songů, které MANU: (zřejmě nadále) chystají, česká hudební scéna má zaděláno na špičkové album. Dočkáme se ho už letos nebo spíše v příštím roce? Zatím je možné se alespoň těšit na živé akce.
T
I když je kapela z větší části tvořena pražskými muzikanty, na své spojení s českolipským prostředím rozhodně nezapomíná! Přímo v Česká Lípě chystá v nejbližší době několik koncertů.
Už nyní je potvrzeno, že ambiciózní MANU: vystoupí v rámci Lípák festu v sobotu 20. května od 17h a téměř o měsíc později, konkrétně 17. června 2023 ještě při českolipských městských slavnostech. Fandové kvalitní přemýšlivé hudby s hitovýmk potenciálem se tedy mají na co těšit!
Závěrem dodávám, že kapelu MANU: aktuálně tvoří: Anna Knauerová, Pavel Hrala, Tereza Obermajerová, Tomáš Obermajer, Filip Štětina, Jan Maštalíř
Foto: FCB kapely, web