Blog Štěpána Slaného - 6. den (Hartwall aréna – finská hrdost)

Verze pro tisk |

Dnes nás po třech zápasech čekal první volný den. Po včerejším hodně napínavém závěru zápasu s Norskem jsme měli čas se trochu odreagovat od florbalu. Někdo využil volno k návštěvě nákupních středisek. Protože jsem známý svojí nechutí k nakupování, tak jsem vzal zavděk několika zápasy, ve kterých vlastně o nic nešlo a skončily brutálním debaklem papírových outsiderů.

Dopoledne k nám zavítala sedmá velmoc, novináři měli vytipované oběti, tak to šlo celkem rychle. Já už jsem si svůj „mediální koláč“ po zápase s Japonskem vyžral, tak jsem byl tradiční obětí rozhlasáka Pavla Petra, který je Boleslavák a tím pádem nás (mě a Ondru Fojtu) trochu vytěžuje. Kolegu z Práva zajímalo mé podnikání v Banátu, tak jsem si udělal alespoň malé promo.

Měl jsem také možnost si projít pořádně celou Hartwall arenu. Musím říct, že i přes modernější zázemí naše vysočanská aréna, která finančně položila celý český sport na lopatky, hodně zaostává za tou finskou především díky své atmosféře. Při prohlídce chodeb poznáte, že Hartwall aréna je výkladní skříní finského sportu a Finové jsou na ni náležité hrdí. Další sympatickou zajímavostí je atmosféra barů a hospůdek v diváckém sektoru – vše je řešeno do kamenných a dřevěných pubů, jen to drahé pivo...

Finsko sužuje sněhová kalamita, dokonce jsou k vidění v ulicích bagry a nákladní automobily odklízející sníh. I přes nepříznivé podmínky jsem potkal v zapadlé ulici Helsinek pojízdnou knihovnu. Finové jsou asi někde jinde.

Zítra nás čeká zápas proti Estonsku. Věřím, že nyní potvrdíme roli favorita přesvědčivěji než v předchozím zápase a dojdeme si hladce pro postup do semifinále. Soupeř má několik dobrých hráčů, kteří hrají ve Švédsku, Finsku a Švýcarsku, přesto je kvalita na naší straně. Zítra nastoupím v druhé formaci, tak doufám, že vás bude zápas o něco více bavit.

Nahoru