Jaroslav Turnhöfer se do předvolebního „veselí“ zapojil už před předchozími komunálními volbami. Jeho Spolehnutí mělo v zastupitelstvu jednoho představitele: Petra Skokana. Bývalý starosta, hejtman a poslanec ustoupil do pozadí, Spolehnutí se spojilo se čtyřmi dalšími subjekty a Jaroslava Turnhöfera nominovalo na pozici lídra.
Stránky Spolehnutí už neexistují. Znamená to, že se plně soustředíte na projekt Živá Lípa?
V červnu nám expirovala doména, a protože jsme již byli zapojeni do projektu Živá Lípa, zapomněli jsme ji obnovit. Nyní opět tuto doménu vlastníme. V rámci uskupení Živá Lípa se soustředíme na tento projekt a prezentujeme ho pouze přes jedny oficiální webové stránky Živé Lípy a ne každý samostatně na svých stránkách. Na facebookovém profilu ale značku Spolehnutí podporujeme a zde také uvádíme informace z našeho hnutí.
Jak vlastně Spolehnutí vzniklo? Šlo původně o projekt jen pro minulé komunální volby?
Původně se jednalo o spolek. Vznikl na podzim roku 2013 a chtěl se aktivně věnovat oživení kulturní a sportovní nabídky pro spoluobčany. Později jsme pochopili, že jestli se chceme aktivně podílet na ovlivňování dění ve městě, tak to bez aktivního zapojení do řízení města příliš nepůjde. Proto jsme na jaře 2014 založili SPOLEHNUTÍ – Společné hnutí Českolipanů. Po pěti měsících se nám pak ve volbách podařilo získat místo jednoho zastupitele.
Bylo složité dohodnout se v Živé Lípě na lídrovi, potenciálním starostovi?
Složité to bylo, ale všichni v Živé Lípě jsme od začátku cítili, že to zvládneme. Bylo příjemné sledovat ten proces, to, jak jsme začali přirozeně budovat tým a jak v zájmu společného cíle vzniká v historii České Lípy něco ojedinělého. Přistupovali jsme k tomu tak, že vlastně skládáme jakýsi reprezentační výběr a že odložíme klubové dresy a budeme všichni nosit jen ten jediný, společný. A pak už šlo jen o volbu kapitána mužstva. Tím jsem se i určitou příznivou shodou všech okolností stal já.
Můžete nějak popsat ty příznivé shody?
Všichni představitelé zapojených stran a hnutí mě znají, respektují mě, znají mé pracovní a manažerské úspěchy. Také je dobré, že jsem předsedou hnutí, které není nijak ideově ukotvené a není tedy řízeno žádným stranickým sekretariátem. Současně se mi podařilo zařídit si své pracovní záležitosti tak, abych se mohl plně věnovat práci lídra kandidátky a případně mi to umožnilo i naplnit mou kandidaturu na místo starosty města.
A co když budou voliči preferovat někoho jiného z vaší kandidátky? Jste definitivním kandidátem na starostu anebo budete respektovat výsledky voleb, a když vás někdo přeskočí, bude starostou někdo jiný?
I to vlastně hrálo důležitou roli. Ostatní kandidáti z čelních pozic naší kandidátky nemají ambici se přímo zapojit do vedení města. Shodli jsme se na tom, že jednoznačným kandidátem na starostu budu já. Ale rozhodnou-li voliči jinak, jistě budeme pod dojmem této nové skutečnosti zvažovat, jaké budou naše další kroky. Já osobně mohu říci, že na tom být za každou cenu starostou nelpím, ale byl bych rád a bylo by mi ctí, kdybych tu příležitost dostal.
V minulém volebním období jste se do zastupitelstva nedostal. Zajímal jste se v mezidobí o práci zastupitelů?
Do zastupitelstva jsem se nedostal, ale o práci zastupitelů jsem se celé funkční období zajímal. V našem hnutí jsme probírali a připravovali vlastní nápady, náměty a návrhy usnesení pro námi předložené materiály. Současně jsem byl i členem kontrolního výboru a troufám si tvrdit, že jsem patřil k jeho nejaktivnějším členům. Řady jednání zastupitelstva jsem se účastnil jako divák osobně nebo je sledoval on-line. Téměř vždy jsem byl z těchto jednání zděšený.
Co vás tak vyděsilo?
Arogantní a přezíravý přístup k opozičním zastupitelům. Agresivní a místy až konfrontační způsob vedení jednání ze strany paní starostky a klukovské posmívání se všemu „opozičnímu“ ze strany pana místostarosty. To, že cokoliv nepocházející z dílny koalice, bylo špatné a vždy neprošlo hlasováním, které bylo řízeno barevnými fixy pana místostarosty. Nechápal jsem, jak je možné, že většina návrhů k jednání byla tak chabě argumentována, když vůbec nějaká argumentace proběhla. Nedůvěru ve mně budilo také to, že velké množství projednávaných materiálů bylo zastupitelům předloženo až v den konání zastupitelstva.
Mezi vaše osobní volební vějičky patří dosáhnout rozvoje podnikání v České Lípě. Co si mám pod tím představit? Může místní správa nějak ovlivnit to, jestli budou lidé podnikat? Obzvlášť když předchozí vedení města důsledně pracovala na tom, aby situaci v Lípě zhoršila. Nevratně.
Rozvoj podnikání v České Lípě nepatří mezi mé volební vějičky. Je to mé přesvědčení o tom, že je to věc, bez které se Česká Lípa nepohne kupředu. Cítím, že se zde skrývá obrovský potenciál, který minulé vedení neumělo využít. Samozřejmě že místní správa může ovlivňovat to, jestli budou lidé podnikat nebo své podnikání rozšiřovat a zkvalitňovat. Je to například výše poplatků za zábor veřejného prostranství, výše nájmů v objektech patřících městu, zasíťování pozemků vhodných k podnikání, ale i spolupráce v oblasti dopravy zaměstnanců, nabídka městských bytů pro pracovníky profesí, které ve městě chybí, a tak dále. Ale chápu to také obráceně. Radnice musí zatáhnout do dění ve městě firmy a podniky, které zde působí, a prostřednictvím jejich společenské zodpovědnosti je zapojovat do řešení problémů, které ve městě vznikají třeba v souvislosti s jejich výrobní činností (zvýšený dopravní ruch a dopravní zátěž) nebo se zvyšujícím se počtem zaměstnanců ze zahraničí a podobně. Zástupce těchto rozhodujících firem ve městě bych rád přizval do poradního výboru města.
Co vlastně skutečně považujete za největší problémy České Lípy? Co by pro vás jako starostu bylo skutečnou výzvou?
Za skutečně největší problémy České Lípy považuji obrovský vnitřní dluh na občanské vybavenosti města. Přes různé proklamace se za posledních několik volebních období nepodařilo realizovat téměř nic. Problematická je také bezpečnost ve městě. Přestože místostarosta na zasedání zastupitelstva prohlásil, že se v České Lípě bojí, a proto jezdí spát domů do Horní Libchavy, vedení v této oblasti prakticky nekonalo, tedy kromě toho, že zřídilo funkci tiskového mluvčího městské policie. Výzvou je pro mě tento celkově nelichotivý obraz města změnit a dostat Českou Lípu do podvědomí spoluobčanů, ale i obyvatel České republiky, jako město, kde se dobře žije.
Pojďme k vašemu civilnímu životu. Stejně jako další velká favoritka na místo starostky, Jitka Volfová, jste rodilý Českolipan, tím se mnoho lidí v Lípě chlubit nemůže. Ze které čtvrti pocházíte?
Máte pravdu, jsem rodilý Českolipan a jsem na to velice hrdý. Pocházím ze Slovanky, kde jsem bydlel pětadvacet let. Pak jsem čtyři roky žil na sídlišti Holý vrch, ze kterého jsem se odstěhoval na Svárov. Ten jsem pak opustil po dalších šestnácti letech a nyní bydlím už skoro deset let na sídlišti Lada.
Co vám v Lípě oproti vašemu mládí schází? A co naopak přebývá?
Schází mi to větší propojení jednotlivých částí města a vrstevníků mezi sebou. My jsme jako kluci neustále vyzývali naše kamarády z jiných čtvrtí na různé zápasy ve fotbale a hokeji, závody v běhu a na kolech a tak dále. Znali jsme se dobře s kluky z Kopečku, stejně jako ze Svárova, z Mánesky nebo z Dubice. Chybí mi soudržný duch a energie prostředí, kterou jsem cítil. Přebývá mi, že se zvětšila anonymita, kterou města mívají. Vadí mi obecný nezájem o dění ve městě, to, že řada lidí vnímá své sídliště jen jako určitý typ ubytovny.
Váš profesní život je ale spíše spojen s Novým Borem. Proč jste se rozhodl pro studium sklářského oboru?
Na základní škole mě docela bavila chemie a řekl jsem si, že by mě bavilo se jí zabývat dál. Zkoumal jsem, co by přicházelo v úvahu v okolí, a objevil jsem Střední sklářskou školu v Novém Boru, kde byla chemie jedním z nosných předmětů. Přihlásil jsem se tam.
A jak jste se dostal k Ajetu?
Po maturitě jsem pracoval ve sklárně a později v tehdejším Výzkumném ústavu uranového průmyslu jako samostatný výzkumný pracovník. Při zaměstnání jsem vystudoval VŠCHT v Praze. Později jsem zastával různá místa ve sklářských firmách a mimo jiné řídil v Crystalexu celou oblast ruční výroby skla s téměř šesti sty zaměstnanci. V Ajetu jsem ve funkci ředitele nyní skoro dvacet let.
Když si člověk dá do googlu Ajeto, vyskakují mu seznamy králů a prezidentů, které vlastní tvorbu z této dílny, případně ceny jako Thálie. To je ale často spíše historie. Co zajímavého vznikalo v dílně v poslední době?
Jistě nejvíce medializovaná je výroba cen pro vítěze cyklistického závodu Tour de France. Ve spolupráci s firmou Lasvit jsme ale také třeba vyráběli projekty pro Hotel Sheraton v Indii, pro řetězec hotelů Four Seasons v Kuvajtu nebo v Indonesii, pro Dubai Opera nebo Dubai Metro, pro hotel Ritz-Carlton Hotel v USA, Central Bank of Kuwait a řadu dalších.
Občas vás vidím někde běžet a i na vašem facebooku se to hemží fotkami vás v běžeckém mundůru. Běhal jste vždy anebo jste jen naskočil na současnou módní vlnu?
Vzhledem k mé postavě jsem nikdy nebyl nějaký rychlík. Ale asi i proto, že jsem hrál na dechové nástroje, jsem měl vždy docela slušnou výdrž při bězích na delší tratě. Hodilo se to i pro fotbal a basketbal, které také aktivně hraju. Takovým zásadním podnětem ale bylo to, že Ajeto sponzoruje běžecké závody seriálu RunCzech a Pražského mezinárodního maratonu. Nebavila mě jen role diváka, a tak jsem se asi v roce 2006 aktivně do těchto závodů zapojil a od té doby je běhám všechny pravidelně. Takže odpověď je ne, nenaskočil jsem na současnu módní vlnu.
A váš největší běžecký zážitek?
Bezesporu účast na jednom ze šesti nejvýznamnějších maratónů světa v Berlíně. Když stojíte na startu s dalšími dvaačtyřiceti tisíci běžci, je to neopakovatelný pocit. A když proběhnete Braniborskou bránou a úspěšně tento maraton dokončíte, je to něco neskutečného.
Všem předvolebním respondentům dávám před volbami otázku, co by udělali s miliardou, kterou bych jim jako mecenáš dal. Co vy? Poradil byste si s ní?
Určitě bych si s utracením miliardy poradil. Část prostředků bych použil na řešení problémů, které město trápí právě z výše uvedeného důvodu obrovského vnitřního dluhu na občanské vybavenosti. Použil bych je tedy pro projekty, které je nutné a potřebné řešit v České Lípě v nejbližší budoucnosti. Zmínil bych například téma bezpečného a spokojeného života obyvatel města, vybudování koupaliště, zřízení parkovacích domů na sídlištích, zapojení řeky Ploučnice do života města, moderní řešení v oblasti odpadového hospodářství a podobně. Stejně intenzivně bych se věnoval i tomu, co tady už je a co potřebuje pravidelnou péči. Nemá cenu budovat nové projekty a objekty, když ty již stávající nám budou padat na hlavu. A část bych dal stranou na horší časy.
Rubrika Štafeta je o tom, že mi zpovídaný dává tip na někoho dalšího, kdo by se mohl v i-novinách představit. Máte na někoho tip?
Můj tip je jednoznačný. Je to pro mě nejpříjemnější překvapení ze setkání s mladým člověkem za posledních několik let. Jedná se o studentku architektury Markétu Červinkovou.
Ještě taková doplňková otázka, která čtenáře určitě zajímá. Bylo těžké Petra Skokana odstavit od politiky? On byl totiž nejvýraznější tváří Spolehnutí.
Znáte Petra Skokana jistě dobře a víte, že je to člověk, který by se nenechal od ničeho odstavit. Jak sám uvedl v rozhovoru pro MF Dnes, podařilo se nám vysvětlit mu, že i on musí zkrotit své mužské ego a že projekt Živé Lípy je natolik zajímavý, že by bylo chybou, kdyby se odváděla pozornost od našeho programu a našich cílů. Aby lidé šli volit naše uskupení a ne aby se volby změnily v referendum o Skokanovi.
